Sengge main site

 

Péče o srst tibetského teriéra

 




Česání

Typická srst tibetského teriéra se skládá z jemné, vlně podobné podsady a bohaté vrchní neboli krycí srsti, která je dlouhá a pevná, rovná nebo mírně zvlněná. Krycí srst nesmí být nadměrně hustá, nesmí být hedvábná nebo kudrnatá. Pes ve výstavní kondici nemá vypadat jako "chlupatá koule", ale srst má být pěkně splývavá.

Při běžné péči stačí dospělého psa jednou až dvakrát týdně rozčesat a vykartáčovat. Závisí to ale hodně také na způsobu jeho života: pes pohybující se hodně venku v přírodě by měl být rozčesán častěji, aby se také hned odstranily úlomky větviček a dalších nečistot ze srsti. Ty totiž tvoří počátek pro plstnaté plotny v srsti. V době línání se musí pes pročesat častěji, pokud možno denně nebo maximálně obden, aby se odstranila odumřelá podsada a zabránilo se tak plstnatění.

Základ pro dobrou srst vzniká už u štěněte za předpokladu, že má pro ni také dobré genetické vlohy. K tomu se připojuje optimální výživa. Podle mé zkušenosti je důležité podávat psovi opravdu kvalitní potravu, protože bez ní se špičkové srsti nedosáhne (nehledě na další možné zdravotní důsledky). Pro vývoj srsti jsou důležité esenciální mastné kyseliny, obsažené v kvalitních olejích (např. slunečnicový, olivový), stopové prvky jako selén, zinek, dále komplex vitamínů B, vitamín H a další. Dnes jsou pro krmení psů nejčastěji používána různá granulovaná krmiva a konzervy. Doporučuji nepoužívat levné značky - pro jejich výrobu nejsou používány opravdu kvalitní suroviny, ale různé náhražky a druhořadé komponenty. S nimi výstavní kondice srsti vašeho psa takřka jistě nedosáhnete...

K dostání je široký sortiment vitamínových prostředků podporujících růst srsti, jejichž hlavní složkou je vitamín H - biotin. Má-li však pes vyrovnanou kvalitní stravu, je lepší umělé vitamínové prostředky nepřidávat, ale používat je pouze v opodstatněných případech - například fenkám po vrhu, aby se rychle obnovila jejich výstavní kondice, obecně psům po silném línání, po případné nemoci pro rekonvalescenci, nebo doporučí-li to veterinář při eventuelních zdravotních problémech. Vždy je nutné mít na paměti, že mnoho škodí stejně jako málo !

Chandu Na česání jsou nejvhodnější kovové - ocelové hřebeny, které jsou dostatečně pevné a srst důkladně rozčešou, ale přitom nevytrhají moc podsady ani nevyvolávají v srsti statickou elektřinu jako zcela nevhodné hřebeny a kartáče z umělé hmoty. Pro kartáčování je dobrý drátěný kartáč (pevné kovové zuby zapuštěné do pružné gumové podložky, podle mých zkušeností raději bez plastových kuliček na koncích).

Jemné "pudlkartáče" - to je husté, jemné kartáče se zahnutými špičkami - nejsou pro základní česání vhodné, protože vytrhávají příliš podsady a nepročešou srst důkladně až na kůži. Je možné je používat maximálně nakonec česání, například na výstavě pro načechrání srsti na nohách.

Osmi- až dvanáctitýdenní štěně ještě není třeba příliš česat. Ale je dobré s pravidelným česáním začít už v nejmladším věku štěněte, protože si na česání zvykne a i Vy - jeho pán - tak přivyknete pravidelnému režimu česání už v době, kdy je ještě jednoduché a naprosto nenáročné na čas. Pamatujte, že česání a kartáčování musí být pro Vašeho psa i pro Vás běžné a radostné, a že v žádném případě to nemá být trápení, spojené někdy se soubojem s nezvladatelným psím bojovníkem! Proto přivyknutí na péči o srst záleží na včasné výchově. Majitel, který pravidelnému režimu včas nenavykne sebe ani štěně, pak s hrůzou zjistí (obvykle někdy mezi třičtvrtěrokem a rokem věku psa, před první výstavou), že má doma zplstnatělého chlupatce, kterého neumí uvést do normálního stavu. Rozčesání zplstnatělé srsti může být neřešitelný úkol i u ukázněného psa, ale u zoufale se bránícího nevycválaného ďáblíka je to obvykle nemožné a bohužel to vede ke smutným koncům - nezbývá než použít nůžky, a výstavní kariéra nadějného budoucího šampióna pak často končí dřív, než vůbec začala.

U štěněte je lépe zpočátku používat ke kartáčování ne příliš tvrdý kartáč z přírodních žíní. Začíná se od nohou a postupuje se po bocích nahoru, vždy ve směru přirozeného růstu srsti. Při česání proti srsti se vytrhává příliš mnoho podsady !

Srst mezi předníma i zadníma nohama a kolem pohlavních orgánů má více sklon k plstnatění. Další taková "nebezpečná" místa jsou za ušima a pod krkem. Při kartáčování od břicha postupně k pěšince má pes ležet na boku. Štěně je přitom třeba stále chválit za trpělivost. V žádném případě si nesmí štěně u česání hrát, ale musí vědět, že jde o vážnou věc, která má pevný průběh a že za dobré chování bude odměněno.

Většina psů nemá ráda, když jsou chytáni za packy, proto česání zejména předních nohou může být trošku složitější. Někteří tibeťani umějí velmi obratně packami před česáním uhýbat a "schovávat" je skoro až za záda. Na místě je vlídná a trpělivá důslednost - uvědomte si, že když to při jednom česání vzdáte, příště pak budete mít práci daleko složitější.

Hlava s vousy a očima se češe v sedě nakonec. Také ocas češeme v závěru celé procedury, dbáme přitom na to, že jde o mimořádně citlivou partii, kde agresivnější postup našeho pejska velmi bolí. Na závěr česání celou srst počínajíc hlavou pečlivě prokartáčujeme. Je přitom třeba dbát, aby vždy byl pramen chlupů prokartáčován od kůže až po špičku jedním tahem, bez ohýbání špiček chlupů nahoru. Dorůstající psík si postupně zvyká na ocelový hřeben, kterým se vždy pročeše až na kůži. Okolo očí a pro srst vousů se používá jemnější ocelový hřeben.

Dvanácti- až osmnáctiměsíční mladý pes musí být rozčesán pokud možno denně (maximálně obden), protože má srst ještě ve vývoji. V tomto období obvykle začíná přelínávání ze štěněčí jemné srsti do dospělé pevnější srsti, a tak má srst větší sklon k plstnatění. Toto pro majitele "kritické období" trvá individuálně, obvykle končí nejpozději ve dvou letech věku. Pevná dospělá srst se vyvíjí nejprve obvykle kolem kohoutku a na lopatkách, nejpozději pak na zadní partii zad a na stehnech.

Srst tibeťana se vyvíjí do plné krásy velmi individuálně, obvykle mezi dvěma až třemi lety, ale často až do čtyř let věku psa - zejména to platí o jedincích z linie Lamleh. Neděste se proto, když Vám na výstavě třeba s dvouletým psem rozhodčí řekne, že srst Vašeho psa je "nehotová" - je to docela normální a každý zkušenější chovatel a vystavovatel s tím počítá.

Chandu

Při česání a kartáčování nemá být srst psa nikdy zcela suchá, neboť chlup může být křehký a nabitý statickou elektřinou. U dlouhé srsti rovněž existuje nebezpečí, že se špičky chlupů budou ulamovat. Účelné je proto používat speciální antistatické prostředky, ať už ve formě spreje nebo mechanického rozprašovače. Při běžné péči postačí rovněž navlhčit při česání srst lehce mechanickým rozprašovačem s měkkou vodou, do níž je přidáno nepatrné množství antistatického kondicionéru na suché vlasy.

Občasným problémem dlouhosrstých plemen bývá nadměrně suchá, lámavá srst. Pro získání pružné elastické srsti existuje poměrně široká paleta speciálních kosmetických prostředků, určených speciálně pro dlouhosrsté psy - lze je koupit na většině kynologických výstav. Jako domácí prostředek můžete rovněž zkusit každotýdenní vkartáčování nepatrného množství čistého norkového oleje (lze jej koupit v některých drogériích a parfumériích). Nejlépe se v tomto případě osvědčuje lžičku oleje důkladně protřepat se sklenicí destilované vody a tuto směs pak ve formě emulze rozstřikovat mechanickým rozprašovačem při česání do srsti. Přitom však postupujte velmi opatrně - přílišné množství oleje způsobí zamaštění srsti, na kterou se pak chytá mnoho prachu a zamaštěného psa je pak třeba často koupat.

Odstranění případných plstnatých cucků se provádí napřed bez kartáče - plstnaté místo se velmi opatrně uvolní, rozdělí a roztahá prsty od sebe po pramíncích, nakonec se teprve zbytek plstnatého místa vykartáčuje. Přitom se chlupy opatrně chytnou prsty mezi kůží psa a plstnatou plotnou. Nikdy se nesmí tahat přímo od kůže psa, protože ho to velmi bolí a pak se stává při česání nevrlým.

Podle mých zkušeností je vhodné pravidelně nakrátko ostříhat chlupy těsně kolem konečníku a pohlavních orgánů. Je nutné ale postupovat opatrně - příliš vystříhaná srst na těchto místech nepůsobí na pohled pěkným dojmem.

Tibeťanům rostou chlupy bohatě i mezi prsty tlapek, kde mohou někdy zplstnatět, což pak psa tlačí a bolí při chůzi. Je dobré proto pravidelně tlapky kontrolovat a přerostlé chlupy stříhat - ne vystřihávat do hloubky mezi prsty, ale zarovnávat zároveň s plochou polštářků tlapky.

Chlupy rostou i v uších. Jako všechna plemena se zavěšenýma ušima může i tibeťan trpět na záněty zvukovodu. Je třeba pravidelně uši kontrolovat a je vhodné chlupy z uší pravidelně vytrhávat. Někteří psi to však nesnášejí, v takovém případě alespoň přerostlé chlupy opatrně vytaháme ven z ucha a nůžkami opatrně přečnívající chlupy ostříháme. Je-li v uších nečistota - prach, mnoho ušního mazu apod. - je třeba uši vyčistit. Existují speciální prostředky pro čištění uší, které dostanete u veterináře nebo v prodejnách pro zvířata. Dobře se osvědčuje také kvalitní kosmetický dětský olej, kterého se nepatrné množství vkápne do ucha, rozetře a nechá chvíli působit. Výborně rozpustí nečistoty a ucho se pak lehce vyčistí do sucha smotkem vaty. Na závěr čištění je dobré vytřít ucho smotkem vaty mírně navlhčeným borovou vodou, která desinfikuje a uklidňuje podrážděnou sliznici.

Na závěr této kapitoly chci ještě stručně zmínit specifika péče o srst starého psa (tedy u tibetského teriéra velmi přibližně a individuálně od devíti až deseti let věku.) Většina tibeťanů se do vysokého věku může chlubit krásným a hustým kožichem, který je dobrou vizitkou pečlivé péče jejich majitele. Starší psi však už občas mívají svoje nálady a ne vždy je jim česání příjemné. Je to způsobeno tím, že kůže starých zvířat křehne, stává se tenčí a citlivější na vnější podněty. Česání je proto může nepříjemně tahat, tlak kovového hřebenu pak dokonce bolet. Respektujte proto Vašeho stárnoucího psího přítele a buďte při česání obzvlášť opatrní a trpěliví. Vidíte-li, že psovi je česání velmi nepříjemné, přejděte raději na kartáčování a nějaký ten plstnatý pramínek zkrátka v srsti oželte ! Někteří majitelé nakonec zjistí, že pro jejich starého psa i pro ně samotné je nejlepším řešením pěkný a slušivý sestřih. Konečně proč ne - náš veterán si přece zaslouží příjemný a pohodlný život bez traumat a zbytečných trápení.



Koupání

Srst tibetského teriéra je na rozdíl od většiny jiných plemen psů suchá, téměř bez krycího tuku, a tibeťan tedy typickým "psím" způsobem nezapáchá. Srst má do značné míry samočisticí schopnost, což znamená, že se v ní písek a bláto ve větším množství trvale nedrží, ale po uschnutí opadá a pes je víceméně čistý.

Proto není třeba psa při běžné každodenní péči příliš často koupat. Srst však nesmí být trvale zaprášená nebo dokonce ulepená nečistotami - není pak dost provzdušněná, což vede k jejímu většímu vypadávání a lámání. Zašpiněná srst se také daleko hůře udržuje - rychleji se cuchá a plstnatí a hůře se rozčesává. Dobrým opatřením je sprcha čistou vodou na packách a břichu vždy, když je venku vlhko a pes se zablátí, sprcha srsti kolem pohlavních orgánů by měla být součástí každodenní hygieny. Vynikající je letní koupel v čistém rybníce nebo řece, pokud se pes potom neproběhne po prašné cestě.

Při běžné péči obvykle postačí psa vykoupat šamponem asi jednou za dva až tři měsíce. Výstavní jedinci se obvykle koupou častěji, protože nároky na mimořádnou kondici srsti jsou v dnešní výstavní konkurenci takové, že vyžadují mimořádný režim. Zkušení vystavovatelé Vám většinou řeknou, že koupou přibližně jednou za dva týdny až za měsíc.

Frekvenci koupání jednou za týden, která je běžná u trpasličích výstavních psů (lhasa apso, maltézák apod.) považuji u tibeťana za zbytečnou. Tibetský teriér není trpasličí plemeno, kterému závěsy srsti splývají až po zemi, a tak příliš časté koupání není nezbytně nutné.

Je-li třeba psa důkladně vykoupat, používáme speciální šampony pro dlouhosrsté psy. (Veškerou kosmetiku pro psy v širokém výběru je možné koupit na každé větší kynologické akci, nebo v některých lépe vybavených prodejnách kynologických potřeb.) Jako náhražku lze občas použít kvalitní dětské tučné mýdlo nebo kvalitní regenerační šampon pro suché a narušené vlasy. Trvale ale humánní prostředky raději nepoužívejme, protože lidská pokožka má jiné pH než kůže psa a "lidská" kosmetika by při dlouhodobém používání mohla vyvolat na kůži psa alergické reakce.

Po koupání bývá srst psa suchá a nabitá statickou elektřinou, je proto dobré použít některý kvalitní regenerační antistatický prostředek, zase speciální pro dlouhosrsté psy. Nouzově je možné použít z humánní kosmetiky kondicioner pro suché a narušené vlasy. (Opět ale nedoporučujeme používat humánní kosmetiku pravidelně !)

Po koupání je samozřejmě třeba srst důkladně rozčesat. S česáním počkáme, až je srst téměř suchá.

Vysoušení srsti fénem je sice pracnější a delší než vysoušení lidských vlasů, avšak velmi je doporučuji - bez něj schne pes několik hodin a může značně prochladnout. Na fén tak jako na česání je nutné psa postupně navykat od štěněte. Nikdy nepoužívejte na sušení horký vzduch. Jednak je příliš teplý vzduch psovi nepříjemný a může ho značně pálit, jednak se horkým vzduchem srst příliš přesuší a může se pak lámat. Nejlepší je sušit srst vlažným vzduchem "do polosucha" - zabráníme tak prochladnutí psa, ale zároveň necháme prostor přirozenému doschnutí srsti bez jejího poškození.



Cizopasníci

Případné napadení psa cizopasníky má na kondici srsti psa obrovský vliv. Velmi často vyvolávají cizopasníci různé alergické reakce, pes se škrábe, jeho srst začne být matná a lámavá, nadměrně líná a podobně. Je-li napadení cizopasníky dlouhodobější, může se stát, že začne mít i vážnější zdravotní problémy. Dbejte proto, aby pes byl zdravý a každé napadení cizpasníky okamžitě řešte !

Chytne-li pes někdy blechy nebo jiné vnější cizopasníky, musíme na jejich likvidaci použít některý ze speciálních prostředků - šamponů, sprejů nebo jednorázových pipet pro psy.

Najdeme-li psovi klíště, musíme ho pečlivě odstranit. Nejlépe se mi na to osvědčily speciální kleštičky (k dostání v prodejnách s potřebami pro zvířata), kterým se klíště sevře a vykroutí. Nepoužívám žádný olej ani nic jiného, prostě jen klíště zachytím a vykroutím. Tato metoda je pohodlná a zcela spolehlivá, používám ji už mnoho let a ještě se mi nestalo, že bych klíště přetrhla.

Proti vnějším cizopasníkům jsou nejlepší prevencí kvalitní antiparazitární prostředky. Podle mých zkušeností jsou nejlepší od německé firmy Bayer - řada antiparazitárních výrobků Bolfo a Advantage. Jsou opravdu účinné, zdravotně nezávadné a v neposlední řadě jejich pach není tak nepříjemný, jako u některých levnějších výrobků.

Podle mých zkušeností je dále vynikajícím výrobkem francouzský Frontline, který můžete koupit především u veterinárních lékařů. Na první pohled není nejlevnější, ale je zcela spolehlivý, jedna aplikace účinkuje proti blechám minimálně tři měsíce a proti klíštatům měsíc. Ošetřeného psa můžete bez obav i koupat. Vzhledem k výborné účinnosti v celkovém součtu zjistíte, že není drahý.

Jako prevenci proti blechám někteří majitelé s oblibou používají antiparazitární obojky, i když pro dlouhosrsté psy nejsou nejvhodnější. Jde o speciální obojek z umělé hmoty, napuštěný insekticidní látkou, která se pomalu odpařuje a odpuzuje blechy. Podle kvality vydrží zhruba od 2 až do 7 měsíců. Podle mých zkušeností je lepší koupit dražší obojek od známé seriózní firmy, jehož účinnost opravdu vydrží 6 - 7 měsíců, než se snažit ušetřit a koupit obojek sice za poloviční cenu, který ale za měsíc musíte vyhodit, protože už neúčinkuje, nehledě na nebezpečí zdravotní závadnosti nebo přinejmenším nelibého zápachu.

Nejčastějšími vnitřními cizopasníky jsou tasemnice a škrkavky. Tasemnici může pes dostat nejčastěji ze syrového masa nebo od blech. U dlouhosrstých psů se napadení tasemnicí obvykle projeví nejprve na srsti, která je matná, lámavá, pes dostane někdy ekzém a usilovně se škrábe. Kolem konečníku se mu začnou později objevovat jakoby zrnka rýže - články s vajíčky tasemnic. Pro odčervení se používají prostředky na předpis od veterinárního lékaře.

Škrkavky mají dospělí psi řidčeji, často se však mohou vyskytovat u štěněte. Štěně napadené škrkavkami má nepřirozeně odulé bříško, může mít zažívací problémy, svědí ho zadeček takže "sáňkuje" (jezdí v sedě zadečkem po zemi). Dlouhodobé napadení škrkavkami může vést až k vážnému zdravotnímu poškození organismu.

Štěňata, která odcházejí k novým majitelům z mého chovu, byla opakovaně (nejméně třikrát) odčervena. Pokud se však škrkavky u psíka náhodou později vyskytnou, pomůže Vám opět veterinář.

Existuje řada účinných preparátů na odčervování zvířat. Budete-li mít někdy podezření, že Váš pes trpí některým z vnitřních cizopasníků, obraťte se prosím co nejdříve na svého veterinárního lékaře a on Vám jistě dobře poradí.

 


© Sengge Tibetan Terrier