Tibetský teriér

pochází z hor a vysokohorských plošin "Střechy světa" Tibetu - země, která je položena průměrně mezi 3500 a 5000 metry nad mořem. Tibet má extrémní klima, střídá se zde ledová, dlouhá zima a krátké, horké léto. Lidé i zvířata jsou přizpůsobeni těmto tvrdým životním podmínkám a všichni tibetští psi jsou proto robustní a odolní.

Sengge gang

Tibetský teriér je velmi staré plemeno. Odhaduje se, že byl v tibetských klášterech chován již před asi dvěma tisíci lety. Byl používán jako vynikající, vytrvalý ovčácký pes i jako věrný průvodce karavan. V Tibetu, kde bylo lámaistické náboženství středem veškerého života, byl chován i jako posvátné zvíře, neboť pro Tibeťany symbolizoval bájného sněžného lva Sengge, který je i ve znaku Tibetu. Kolem jeho původu i historie existují krásné lidové pověsti.

Jako posvátný pes nesměl prý být darován nebo prodán žádnému cizinci, a každý Tibeťan, který takové zvíře vlastnil, ho považoval za svůj přední majetek. Proto teprve r. 1923, v době, kdy i do uzavřených a cizincům odedávna zakázaných oblastí Tibetu začali občas pronikat evropští návštěvníci ze sousedních britských kolonií, se podařilo anglické lékařce dr. Agnes Greig získat jako děkovný dar zlato-bílou fenku "tibeťana" od tibetského obchodníka, jehož nemocné ženě zachránila dr. Greig život. Tato fenka Bunti se stala spolu s dalšími zvířaty, které dr. Greig v dalších letech získala i z klášterů, základem evropského chovu. Chovatelská stanice"Lamleh", existující až do smrti dr. Greig v roce 1972, je stále považována za nejčistší linii, která je dnes v centru pozornosti předních chovatelů.

Chov tibetských teriérů se rozrostl zejména od 60. let v Evropě i zámoří a tibetský teriér se stal atraktivním, velmi oblíbeným psem.Do Čech byli první tibeťané dovezeni r. 1972 manžely Karelovými z Golčova Jeníkova a jejich chov "Al-Erak" se mezi lety 1974–1981 stal základem chovu tibetských teriérů u nás. Přesto, že se od té doby jejich chov rozšířil, zůstává u nás tibetský teriér stále dosti vzácným plemenem.


Pokud se týká názvu, je tibeťan "teriérem" jen podle jména a s pravými teriéry nemá nic společného. Ve své původní vlasti jsou dlouhosrstí psi všeobecně označováni jako "apso" a teriérem byl tento pes pojmenován až Angličany, kterým svým středním vzrůstem a temperamentem připomínal jejich národní plemena. Ve skutečnosti patří tibeťan původem mezi ovčácké psy a nemá typický teriérský povahový rys – vrozenou přirozenou ostrost.

Tibetský teriér je menší, asi 35 až 42 centimetrů vysoký společenský pes, živý a čilý. Je to mimořádně veselý a milý pes do rodiny. Je bdělý hlídač a každou návštěvu dobře ohlásí, vůči cizím bývá nedůvěřivý a zdrženlivý, není ale na lidi agresivní. Je otužilý, je však velmi společenský a proto není správné držet ho trvale venku na dvoře nebo dokonce v kotci, protože bez stálého kontaktu se svou rodinou velmi strádá a trápí se.

Se svým bohatým osrstěním se kšticí vesele spadající přes oči a se silnými chlupatými packami je tibeťan velmi atraktivní. Srst je třeba pravidelně pročesávat, aby nezplstnatěla (v dospělosti průměrně jednou týdně, mladé zvíře častěji), ale vzhledem k tomu, že srst má samočistící schopnost, není třeba psa často koupat.

Jeho srst je na rozdíl od jiných plemen psů suchá, bez krycího tuku, a tibeťan tedy typickým "psím" způsobem nezapáchá, což je výhodné zejména v bytě. Atraktivní je i to, že vlastně každý tibeťan je jiný – může mít nejrůznější barvy (povolena je každá barva kromě čokoládově hnědé), může být i dvoubarevný nebo tříbarevný. Převládají však černí nebo plaví jedinci.

Ten, kdo hledá atraktivního a pěkného rodinného psa, veselého kamaráda dětí, robustního a odolného, ale zároveň nepříliš velkého, najde v tibetském teriérovi rozhodně to pravé.


© Sengge Tibetan Terrier